T.O.Bílý zajíc Libochovice

Naše druhá expedice do krásných hor zvaných Krkonoše ......

Sobota 30. 1. ´10

Jako loni, tak i letos jsme se shromáždili na Litoměřickém vlakovém nádraží v 8:45 hodin. Na nástupišti jsme se rozloučili a těsně po deváté hodině odjeli. Cesta probíhala dobře, všechny přestupy jsme zvládli. První zácpa byla až na zastávce Stará Paka. Čekali jsme tam kvůli sněhu napadanému na kolejích. Nakonec jsme ale v pořádku dojeli až do Jilemnice, kde už na nás čekal autobus. Jeli jsme kolem náměstí, na kterém stál ledový Krakonoš. Bohužel jsme ho ale neviděli pořádně kvůli sněhu. Zanedlouho jsme byli u naší chatky, která nese název Tesla. Asi půl hodiny jsme čekali v jídelně, než nám dají pokoje po minulých hostech. V pokojích jsme si vybalili tašky a pak si hráli, poslouchali hudbu, nebo si povídali. V 18:00 se podávala naše první „horská“ večeře. Byly k ní francouzské brambory, na kterých jsme si všichni pochutnali. Pak jsme měli osobní volno – někdo si hrál karty, někdo četl, ale každý se nějak zabavil. Kolem desáté večer jsme vykonali hygienu a pak rychle do postele!

Neděle 31. 1. ´10

Ráno jsme se probudili po první noci na horách. Ke snídani jsme si mohli vybrat. Někdo si dal rohlík s nutelou, někdo se salámem nebo sýrem. Po snídani jsme se oblékli a šli jsme před chatu bobovat. Nejdřív jsme se snažili vyšplhat na kopec, zasypaný napadaným sněhem, ale pak jsme to vzdali, protože stopa už pak byla moc hluboká, a tak jsme šli jezdit jinam. Pak jsme vytvořili opravdu dlouhou mašinku a dokonce jsme se občas ani nevyklopili. Koho už nebavilo bobování, tak šel lyžovat anebo jezdit na snowboardu. Na lyžích se učili Vojta, Terka a Pepča, a všem to docela šlo. K obědu jsme měli nudlovou polévku a španělského ptáčka s rýží. Polední klid měl kolem dvou hodin. Potom jsme šli na procházku, podívat se po nějaké restauraci. Bohužel jsme žádnou nenašli, tak jsme se alespoň prošli po okolí. K večeři jsme měli vynikající palačinky, nebo dršťkovou polévku. Chvíli po večeři jsme začali tancovat, a taky nás od toho pěkně bolí nohy. No, pak jsme udělali potřebnou hygienu a šupky do hajan!

Pondělí 1. 2. ´10

Ráno jsme vstávali o trochu dřív, abychom stihli skibus. K snídani jsme si opět mohli vybrat, co si dáme. Pak jsme popadli lyže a boby a honem na zastávku. Nakonec jsme asi čtvrt hodiny čekali. Skibusem jsme dojeli až do Horních Míseček na sjezdovku. Bobaři šli na kopec vedle sjezdovky. Pořádně jsme se všichni vyblbli. Každý jsme si tam taky dali výborný ovocný čaj. Zpátky k chatě jsme jeli lesní cestou, která byla pro bobaře ideální, ale pro lyžaře trochu strmá, ale i přesto to někteří zvládli. Na chatě jsme se převlékli, vyčistili boby a lyže a dali sušit boty. Kolem jedné hodiny byl oběd. Měli jsme skvělou gulášovou polévku a bramborovou kaši s máslovým řízkem. Po poledním klidu jsme si šli ven zabobovat nebo zalyžovat. Venku jsme byli skoro až do večeře, ke které bylo rizoto. Po večeři jsme měli hodinku volna a pak jsme se vrhli na tancování, do kterého se zapojila i Elinka a Mireček. Pak jsme měli osobní volno a pak se umýt a spát. Zítra nás totiž čeká další den na sjezdovce.

Úterý 2. 2. ´10

Dnes jsme opět vstávali o něco dříve, ale přeci později než včera. Museli jsme opět jít na skibus, ale nechtěli jsme čekat tak dlouho jako včera. Skibusem jsme sjeli až ke sjezdovce a hurá na to! Na vleku se učili na snowboardu Petra a Kuba, který jezdil už včera. Když jsme se vrátili, čekal na nás oběd. Zeleninová polévka a vepřový vrabec, který všem moc chutnal. Pak jsme měli polední klid a po něm šli bobovat, lyžovat nebo jezdit na snowboardu. Když jsme se unaveně doplazili až do chaty, měli jsme večeři. Byli k ní zapečené těstoviny s okurkou. Potom jsme tancovali a učili se kus nového tance. Pak jsme se vykoupali a šli spát. Čtvrtý den je za námi…

Středa 3. 2. ´10

Ráno jsme se probudili (i když se nám moc nechtělo) opět brzy, ale dnes jsme se rozdělili na dvě nebo spíš na tři party. Lyžaři první šli na menší sjezdovku, druzí byli bobaři vedle a třetí byli Míra, Nikča, Dáda, Péťa a Terka, kteří jeli na Medvědín. Sjezdovka tam byla sice docela strmá, ale všichni jsme ve zdraví dojeli. K obědu byla bramborová polévka a buchtičky se šodó. Po obědě jsme měli polední klid. Pak jsme šli bobovat, i když to po tom čerstvém sněhu moc nejezdilo a většinou jsme všichni spadli na jednu hromadu. K večeři byly dalmánské čufty s rýží. Bylo to opravdu skvělé. Při tancování jsme se naučili další část tance. Pak jsme vykonali hygienu a šli spát. Dnes přišla první pošta.

Čtvrtek 4. 2. ´10

Dnes ráno jsme jeli znovu na sjezdovku. Bohužel už to byla předposlední jízda. Za chvíli po příchodu na chatu byl oběd – gulášová polévka a bramborák. Po poledním klidu jsme se začali připravovat na karneval, který se konal odpoledne. Masky všech se opravdu povedly, a že jich byla spousta. Stejně hlasů měli nakonec malíř, bezdomovec a „kokoska“. Po Eliščině losování vyhrála kokoska – Nikola Doušová. Pak jsme hráli spoustu her, od tyčinkované až po tancování s balónky. Pak jsme si na několik písniček zatancovali a unaveni šli spát… zítra si budeme balit…

Pátek 5. 2. ´10

Dnes ráno jsme naposledy vyrazili na sjezdovku, kde jsme si to pořádně užili. Naposledy jsme se vyfotili s vlekařem a lesní cestou zpět k chatě. K obědu dnes byla čína s rýží. Po poledním klidu jsme si začali balit a uklízet pokoj. A že to u někoho bylo opravdu těžké. Odpoledne jsme šli naposledy ven. Někdo jezdil na bobech a někdo se kouloval. Před večeří jsme si ještě něco sbalili a hlavně si dali sušit oblečení. K večeři byly opravdu, ale opravdu výborné boloňské špagety. Po večeři jsme si naposledy zatancovali, dostali bonbóny a čokoládičky (mňam). Taky každý dostal nádherného sádrového Krakonoše. Pak jsme dobalili poslední věci, které jsme měli venku a hurá na kutě.

Sobota 6. 2. ´10

Ráno jsme vstali, ale dnes jsme jako obvykle nešli na sjezdovku. V pokojích jsme popadli poslední tašky, svlékli jsme povlečení, polštáře a peřiny, nasnídali se a mohli nakládat tašky do auta. Vyrazili jsme kolem deváté hodiny autobusem až do Jilemnice, kde jsme se vyfotili u Krakonoše. Cesta vlakem byla bez problémů. Ve Velkém Oseku jsme asi dvacet minut čekali a toho někteří využili (koupili si horkou čokoládu, popřípadě kapučíno nebo kávu). Pak jsme nasedli na rychlík, který nás dovezl až do Litoměřic. V Litoměřicích přecházíme na horní nádraží a pak honem naším vlakem až do Libochovic, kde už na nás čekají rodiče, kteří nás vítají, ptají se, co jsme dělali a samozřejmě vyndávají tašky, boby nebo lyže. Tak letošní hory jsou za námi. Teď se můžeme těšit na ty příští…

DÁDA POLÁKOVÁ

Expedice Krkonoše II.