MĚSTO LIBOCHOVICE
Leží na levém břehu řeky Ohře v malebné krajině u paty Českého středohoří, nedaleko památného Řípu. Jako majestátní koruna na hlavě králů se nad ním vypíná malebná zřícenina hradu Hazmburku, která více jak 444 let stráží zdejší kraj.
Město má dvě přilehlé obce Poplze a Dubany, 3.795 obyvatel a rozlohu 168,9 ha.
Samotné Libochovice vznikly pravděpodobně roku 1272 jako součást majetku tepelského kláštera. Ovšem vznik samotné osady a osídlení zdejšího kraje nás datem posunuje hodně do minulosti.
Podle popelnic, bronzových ozdob a jiných starožitných památek nalezených v městě i jeho blízkosti při kopání základů bylo prokázáno, že Libochovice byly osídleny již v dávných dobách Markomany a Bóji.
První ověřené zmínky o Libochovicích pocházejí až z roku 1336, kdy jsou Libochovice označeny jako "městečko hrazené" s tvrzí. V té době již zde stál farní kostel. Roku 1272 patřilo městečko klášteru tepelskému a počátkem 14. století Heimanovi ze Žlebu a Lichtenburka, který v roce 1292 udělil Libochovicím právo Magdeburské. Od jeho syna Hynka koupil je okolo roku 1314 král Jan Lucemburský. V jeho držení však nebylo dlouho, roku 1336 prodal hrad Klep, městečko Libochovice s tvrzí a čtyři vesnice: Klepy, Lhotu, Radovesice a Poplze Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka, pánovi na Žebráce za 2.300 kop pražských. Nový majitel nechal hrad Klep přebudovati a přezval jej podle zajíce, svého znaku erbovního na Hasenburg. Od té doby psali se on i jeho potomci Zajícové z Hasenburka. Tento rod patřil mezi nejvlivnější rody v království a to hned po Rožmbercích a Šternbercích.
Za husitských válek zachovalo se jen málo zpráv o Libochovicích.
Hazmburští pánové byli horliví katolíci a stáli na straně Zikmundově. Proto také byly Libochovice roku 1424 při Žižkově pochodu z Loun proti Pražanům dobyty a čtyři katoličtí kněží s dvěma obránci byli na náměstí před radnicí upáleni. Městečko pak bylo spáleno a zbořeno.
Při vzpouře českých pánů proti králi Jiřímu z Poděbrad stáli Hazmburští společně s Ilburkem, pánem na blízkých Třebenicích, proti Jiříkovi na straně Matyáše Korvína, jehož vojsko pak roku 1469 tábořilo na Hazmburku a velmi jej zpustošilo. Od té doby sídlili Zajícové většinou v Budyni a hrad se zámkem podléhal nezadržitelně zkáze.
Znovu vybudované městečko Libochovice obdrželo na žádost poručníků nezletilého Jana III. z Hazmburka (1496 - 1553), nejvyššího kancléře Jana ze Šelmberka a Zdeňka Lva z Rožmitálu, nejvyššího purkrabí pražského od krále Vladislava roku 1507 jarmark roční a trh týdenní a roku 1517 pak od Jana III. z Hazmburka artikule cechu krejčovského, postřihovačského a soukenického. Po smrti Jana III. Bylo panství roztříštěno na více částí, tak jak si jeho synové dědictví rozdělili. Libochovice tehdy patřili Kryštofu z Hazmburka, který sídlil v měšťanském domě v Libochovicích (dnešní Černý orel). Tvrz byla tehdy neobyvatelná. Kryštof Zajíc prodává roku 1558 svůj díl panství hazmburského Janu staršímu z Lobkovic za 15.000 kop grošů českých. Roku 1564 prodává i jeho bratr Jiří za 4.650 kop grošů českých svůj díl témuž pánovi. Tím končí panství hazmburské a vzniká panství libochovické, ke kterému v té době patří městečko Libochovice a 11 vesnic: Klapý, Sedlec, Vojnice, Lkáň, Třtěno, Radovesice, Dubany, Poplze, Křesín, Levousy a Horka.
Nový majitel Jan starší z Lobkovic, pán na Zbiroze a Točníku vyprosil u císaře Ferdinanda I. povýšení Libochovic na město, což bylo uskutečněno zakládací listinou ze dne 7. srpna 1560. Měly právo voliti si 12 konšelů, z nichž každý úřadoval jeden měsíc jako purkmistr. Úřad konšelský měl k ruce své písaře a městského rychtáře. Od doby svého povýšení na město mohly Libochovice pečetit voskem červeným místo dosavadního vosku zeleného.
Jan starší z Lobkovic nechal postavit na místě staré zpustlé tvrze Zajíců nový zámeček. Po jeho smrti ujal se vlády panství jeho syn Jiří Popel z Lobkovic. V té době bylo obyvatelstvo města většinou víry pod obojí.
Roku 1583 prodali konšelé libochovičtí židovské obci kus "lada", aby si mohli zřídit svůj hřbitov.
Roku 1591 udělil Jiří Popel městu mnohé výsady, mezi nimiž byla též výsada vaření piva. Téhož roku založil Jiří z Lobkovic jezuitskou kolej v Chomutově. aby odvrátil lid od "kacířství". Na panství libochovickém nesměl nikdo vyučovat mládež, kdo nebyl schválen od rektora chomutovské koleje.
Jiří z Lobkovic vystupoval zpupně jako horlivý katolík nejen ve věcech víry, ale i jako vlivný vůdce šlechty ve věcech politických proti císaři. Pro své provinění byl roku 1594 odsouzen k věčnému vězení na hradě Lokti, kde roku 1613 zemřel. Zkonfiskovaný majetek byl nadále spravován komorou královskou. Roku 1606 vzdal se kníže Zikmund Bathory svého knížectví sedmihradského ve prospěch císaře Rudolfa za náhradu 50.000 dukátů a doživotního užívání panství libochovického. Tehdy podle desek zemských obsahovalo: zámek a město Libochovice, pustý zámek Hazmburk a 17 vesnic: Radovesice, Poplze, Dubany, Křesín, Levousy, Vojnice, Vojničky, Lkáň, Klapý, Sedlec, Chotěšov, Slatinu, Černiv, Želevice, Horka, Lukohořany a Solany s tvrzí.
Kníže Zikmund Bathory se nastěhoval do Libochovic slavně s celým komonstvem, ale dlouho zde nepobyl. Již roku 1610 byl rovněž pro pikle proti císaři jat a uvězněn v Praze, kde roku 1613 zemřel. Jeho majetek byl zkonfiskován. Panství libochovické, bylo po smrti Bathoryho zadáno nejvyššímu purkrabímu Adamu ze Šternberka, který v roce 1613 a 1614 stvrdil městu jeho výsady a svobody. Roku 1619 však ujel ze země, aby se jako věrný přívrženec Habsburků nestal účastným zavržení Ferdinanda II. a stavové potom jeho statky zkonfiskovali.
V době třicetileté války bylo jeho okolí bylo takřka vylidněno. Po Bílé hoře bylo libochovické panství opět vráceno Šternberkům. Majetku se ujal František ze Šternberka a po něm v roce 1648 Václav Vojtěch ze Šternberka, který však roku 1676 prodal celé panství představiteli moravské pobělohorské šlechty hraběti (později knížeti) Gundakarovi z Dietrichsteina. V té době měly Libochovice 78 městských budov a 22 chalupy na předměstí. Dietrichstein nechal původní zámeček přebudovat na nový zámek o dvou poschodích ve slohu raného baroka. Zámek stavěl dle svých návrhů italský architekt Antonio della Porta v letech 1683 - 1689 a v této podobě nachází se dodnes. Z té doby pochází i krásná zahrada a skleníky v zámku.
Nový majitel panství velmi se zasloužil o zvelebení ovocnářství na Libochovicku i Budyňsku. Byl ducha osvíceného a tolerantní ve věcech víry.
V době temna roku 1756 přišli do Libochovic misionáři s pověstným jezuitou Koniášem. Tento palič českých knih opravil zde český překlad církevního dějepisu Eusebiova červeným olůvkem a přelepeným papírem. Tato kniha s vlastnoruční jeho poznámkou "Correxit Koniáš m. p." byl později nalezena a odeslána do Prahy.
Po zrušení nevolnictví roku 1781 byl i v Libochovicích zřízen regulovaný magistrát, který již tehdy měl svou vlastní jurisdikci.
17. prosince roku 1787 se narodil slavný libochovický rodák Jan Evangelista Purkyně, slavný lékař a profesor pražské university. Revoluční rok 1848 našel odezvu i v Libochovicích. Po vzoru jiných měst ustavila se i zde národní garda v počtu 132 občanů.
Roku 1858 převzal libochovické panství manžel Terezie, nejstarší dcery knížete Josefa z Dietrichsteina, Jan Bedřich hrabě z Herbersteina, v jejímž majetku se nalézalo až do roku 1945, kdy bylo státem zkonfiskováno a rozděleno dle zásad nové pozemkové reformy. Zámek s parkem převzala Státní památková správa.
Roku 1862 byly dosavadní olejové lampy ve městě nahraženy petrolejovými a jejich počet rozšířen na 14 lamp.
Významnou událostí v Libochovicích bylo postavení cukrovaru roku 1867. Řepa se stala novým vydatným zdrojem příjmů zdejších i okolních zemědělců. Měla za následek i podstatné zlepšení a rozšíření komunikace do okolních vesnic.
Město žilo i kulturně. Byl založen zpěvácký kroužek a v roce 1868 se začalo hrát ochotnické divadlo. V roce 1871 byl založen učitelský spolek "Budeč". Město v tom roce mělo 257 domů a 1962 obyvatel. Roku 1873 byl založen místní Sbor dobrovolných hasičů, a o rok později pak Občanská beseda, ve které se postupně soustředila celá kulturní a osvětová činnost města. V tomtéž roce byla otevřena Řemeslnická beseda. Dne 28. července 1869 zemřel v Praze J.E.Purkyně. Jeho hrob je na vyšehradském hřbitově.
Roku 1882, byla dostavěna železnice z Lovosic do Libochovic a tím otevřena cesta na Český sever. Roku 1884 byla otevřena živnostenská škola. Roku 1888 ustavil se v Libochovicích okrašlovací spolek, který se během dalších let staral o estetický vzhled města. V ulicích byly vysazovány vzácné stromy podél upravených chodníků. Náměstí bylo vyzdobeno kulovitými javory a v ulicích nalezneme jerlíny, sakury, plně kvetoucí hlohy, břízky, katalpy a lípy. Ani tělovýchova nezůstává pozadu. Roku 1889 bylo založen Sokol hazmburský. Velikou kulturní událostí bylo postavení nové školní budovy v roce 1893 a vybudování nového železného mostu přes Ohři. Tehdy čítaly Libochovice 3.125 obyvatel a měly 324 domy.
Roku 1895 otevírá se v Praze velkolepá Národopisná výstava, kterou Libochovice bohatě obesílají. Při občanské besedě byl založen roku 1896 literární odbor, který dal vznik knihovně o 1.500 svazcích.
Tato se stala základem veřejné obecní knihovny otevřené v roce 1920. Sdružené spolky oslavily mohutnou kulturní manifestací 100. výročí narozenin Františka Palackého. Výtěžek slavnosti byl věnován na zřízení Palackého knihovny v Libochovicích. Další kulturní složka města, vzdělávací kroužek "Havlíček", vznikla roku 1899.
Na rozhraní století byla postavena v Libochovicích roku 1900 kruhová cihelna a roku 1902 byla otevřena železniční trať Libochovice - Louny. Roku 1905 ustavil se v Libochovicích spolek rybářů, který existuje dodnes. Roku 1907 je vybudován další železniční spoj Libochovice - Jenšovice (později Vraňany).
Roku 1910 mají Libochovice 358 domů a počet obyvatel klesl na 2.280. Rozvoj města nastává roku 1912, kdy byla dána do provozu nově postavená sklárna. Nový příliv dělnictva a úřednictva podstatně zvýšil počet obyvatelstva v městě a i příjmy zdejších obchodníků a živnostníků. Po první světové válce byly zakládány osvětové sbory. Rovněž v Libochovicích byl uveden v život za předsednictví Karla Křenka. Jako první na okrese se otevírá lidová škola hospodářská a v roce 1922 již zahajuje činnost libochovické kino. Mnohé spolky byly reorganizovány a nové založeny. Velkou činnost rozvíjí zpěvácký spolek "Dvořák" s dirigentem V. Štěchovským, hudební odbor zdejšího osvětového sboru a dělnická scéna "Slunce". Ke slovu se hlásí i odbočka Klubu čs. turistů. R. 1926 vzniká Sdružení přátel umění "Scéna", které působí dodnes.
Autobusový provoz byl v městě zahájen roku 1930 na trati Libochovice - Praha a o rok později Libochovice - Roudnice. Roku 1932 byl upraven městský park a v něm byly na břehu Ohře postaveny říční a sluneční lázně. Toho roku mají Libochovice již 599 domů a počet obyvatel stoupl na 2.800. Roku 1936 byl vybudován svépomocí na západním okraji města Tyršův sokolský stadión.
Nacistická okupace se tvrdě podepsala na dění a občanech Libochovic. Státní hranice, se k městu přiblížily až na několik kilometrů a pak persekuce našeho města, která si vyžádala životy 65 občanů, jejichž jména jsou na věčnou paměť zachycena v "'Tryzně" básníka Jaroslava Křenka. Počet obyvatel města se po přijetí uprchlíků z okupovaných území zvýšil na 3.275. Léta prchala v utrpení i odboji. V roce 1944 kdy byl konec války již nadosah a místní Němci přestávali již nosit své odznaky, ba skrývali je, se v našem městě německé vojsko pevně usazovalo. Byl zde letecký štáb z Břeclavi, zřizována početná telefonní vedení a pro vojenské účely byly zabrány celé budovy (hotel Černý orel, okresní soud, berní úřad, zámek, škola i chorobinec).
V lednu 1945 zabavovány lopaty a motyky a lidé byli komandováni na zákopnické práce. Cihelna ohlásila zastavení práce. Vyučování ve škole bylo zastaveno. Vlasovci jsou ubytováni v našem městě a pracují na telefonním vedení. Na bílé věži Hazmburku byla umístěna letecká pozorovatelna.
V noci ze 4. na 5. května dostává četnická stanice v městě telefonický příkaz z Prahy, aby počala úřadovat jen česky, odstranila německé označení stanice a nebránila občanstvu v odstraňování německých nápisů, praporů nebo emblémů.
8.května roku 1945 byly Libochovice osvobozeny Rudou armádou. V Praze byl objeven popel z pozůstatků libochovických občanů, popravených za okupace. Spolek libochovických rodáků nechal zhotoviti krásnou urnu ve formě sarkofágu, která byla 27. 8. 1945 převezena do Libochovic a po slavné smuteční tryzně na Tyršově stadiónu byla pietně uložena na hřbitově před pomníkem bojovníků za svobodu.
24. ledna 1949, přesně po 100 letech jeho zřízení, byl přestěhován okresní soud do Lovosic, které se staly okresním městem. Z obcí, které dříve příslušely k soudnímu okresu libochovickému, připadly 22 obce do Lovosic a 17 do Roudnice.
11. listopadu 1949 zemřel v Praze libochovický rodák, spisovatel, vzdělavatel, a archeolog dr. Jiří Pokorný ve věku 51 let.
V prosinci roku 1951 byl otevřen Dětský kulturní dům s loutkovou scénou, vybudovaný svépomocí obětavých občanů města.
Roku 1952 jsou zřízeny jesle pro děti do stáří tří let. V červnu byl založen závodní klub ROH skláren v Libochovicích a přidělena mu budova hotelu U tří lip. Závodní klub se stal nejdůležitější kulturní složkou našeho města a do jeho rámce byla zapojena "Scéna" i fotoamatérský a filatelistický kroužek.
V lednu 1953 zemřel nadšený osvětář a spisovatel Josef Rublič, generální inspektor státních zahrad v Čechách a na Moravě, docent vysoké školy zemědělské. Koncem listopadu roku 1954 bylo zrušeno v Libochovicích Křenkovo krajinské muzeum a jeho sbírky byly uskladněny v Lovosicích.
V lednu 1955 byla v libochovickém zámku dr. J.Psotníčkovou instalována trvalá výstava Jana Evangelisty Purkyně.
Při provádění odkrývek orné půdy v pískovně JZD mezi Libochovicemi a Dubany v roce 1956 byly nalezeny staré hroby, nádoby a sídliště. Vyslaní archeologové odhadli stáří objeveného sídliště asi na 2.600 roků.
V roce 1958 jsou v obvodu libochovické pošty instalovány již 243 televizory. Počátkem června 1958 bylo slavnostně zahájeno za přítomnosti hostů, krajských, okresních a místních organizací I. libochovické divadelní léto, jehož inspirátorem byl právě Karel Vyskočil. K této příležitosti byl po dobu průběhů divadelní soutěže vydáván i vkusně upravený Zpravodaj.
V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech se nadále upevňuje průmysl a zemědělská výroba. Postavila se nová školka, nová benzinová pumpa, obchodní centrum, rozšířila se sklárna, z cukrovaru se stal mechanizační závod pro výrobu filtrů. Bylo vybudováno nové veřejné osvětlení a nová kanalizace. Město se stává i centrem turistického ruchu a to hlavně díky zámku a své poloze.
V současné době byla rozšířena škola J.E.Purkyně, a postavena nová školní jídelna. Město a přilehlé obce jsou plynofikovány. Byl rozšířen domov důchodců a při něm postaven krytý městský bazén. Opravena byla též Hasičská zbrojnice. Ke sportovnímu vyžití občanů zde slouží sportovní hala, pěkné fotbalové hřiště, nohejbalové hřiště a tenisové kurty. Pro děti je v celoročním provozu dětský areál, který spravují čtyři dětské organizace. V městě pracuje řada společenských organizací. Libochovice jsou známy též řadou kulturních akcí. V první řadě je to Libochovické divadelní léto, soutěž amatérských divadel, které nepřetržitě již od roku 1958 vnáší divadelní osvětu do našeho města. Z dalších jsou to výstava bonsaí, oblastní kolo soutěže dětské trampské písně Brána a v neposlední řadě akce pořádané samotným zámkem v průběhu celého roku. Vyhlášená je i Libochovická svatovavřinecká pouť, která se koná vždy v první neděli po 10.srpnu.
V provozu je i dobře vedená Městská knihovna a pěkné kino. Město opravilo a provozuje kulturní stánek, "Tři lípy", které se pomalu stávají pýchou kultury a stánkem vzdělanosti našeho města.
Libochovice se staly jakýmsi střediskem zdejšího kraje. Dobře tomu posloužila i široká síť obchodů a služeb, které poskytují různí soukromí podnikatelé, takže občané nemusejí jezdit do jiných měst, ale pohodlně nakoupí v místě. Pro rozvoj turistického ruchu zde dobře slouží řada restauračních zařízení z nichž některé nabízejí i možnosti ubytování. Oko návštěvníkovo nespočine slibně jen na řadu obchůdků, čistě upravené náměstí či nejvíce navštěvovanou historickou památku - Státní zámek, ale může se pokochat i jinými památkami, které mu město nabízí. V první řadě je to kostel Všech svatých postavený v roce 1541 nad jehož oltářem může spatřit překrásně malované tzv. "České nebe" - fresku všech svatých Čechů, dále pak šest soch na bývalém nábřeží pod zámkem, z nichž nejstarší - sv.Václav, pochází z roku 1715 a sousoší Kalvárie z roku 1719. Na náměstí může shlédnout Marianský sloup, řadu památkovým úřadem chráněných domů a pamětních desek. Jeho pohled upoutá pomník před vchodem do zámku - busta Jana Evangelisty Purkyně z roku 1887. Naproti autobusovému nádraží nalezne neobvykle ztvárněnou sochu sv.Jana Nepomuckého od Bartoloměje Edera roku 1766. V městském parku pak sochu M.Jana Husa od Karla Zentnera, libochovického sochaře z roku 1930 a pomník padlých 1.světové války z roku 1921. Jako růžová perla svítí nad libochovicemi v bohaté zeleni hřbitova kostel sv.Vavřince. Přijíždí-li návštěvník od Brníkova, zjeví se mu Libochovice v celé své kráse, krásné v každém ročním období, v každém počasí. V tom ševelící vítr zanotuje a v uších mu zazní nápěv písně, která je tolik pravdivá, ….a to je ta krásná země………
Město má dvě přilehlé obce Poplze a Dubany, 3.795 obyvatel a rozlohu 168,9 ha.
Samotné Libochovice vznikly pravděpodobně roku 1272 jako součást majetku tepelského kláštera. Ovšem vznik samotné osady a osídlení zdejšího kraje nás datem posunuje hodně do minulosti.
Podle popelnic, bronzových ozdob a jiných starožitných památek nalezených v městě i jeho blízkosti při kopání základů bylo prokázáno, že Libochovice byly osídleny již v dávných dobách Markomany a Bóji.
První ověřené zmínky o Libochovicích pocházejí až z roku 1336, kdy jsou Libochovice označeny jako "městečko hrazené" s tvrzí. V té době již zde stál farní kostel. Roku 1272 patřilo městečko klášteru tepelskému a počátkem 14. století Heimanovi ze Žlebu a Lichtenburka, který v roce 1292 udělil Libochovicím právo Magdeburské. Od jeho syna Hynka koupil je okolo roku 1314 král Jan Lucemburský. V jeho držení však nebylo dlouho, roku 1336 prodal hrad Klep, městečko Libochovice s tvrzí a čtyři vesnice: Klepy, Lhotu, Radovesice a Poplze Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka, pánovi na Žebráce za 2.300 kop pražských. Nový majitel nechal hrad Klep přebudovati a přezval jej podle zajíce, svého znaku erbovního na Hasenburg. Od té doby psali se on i jeho potomci Zajícové z Hasenburka. Tento rod patřil mezi nejvlivnější rody v království a to hned po Rožmbercích a Šternbercích.
Za husitských válek zachovalo se jen málo zpráv o Libochovicích.
Hazmburští pánové byli horliví katolíci a stáli na straně Zikmundově. Proto také byly Libochovice roku 1424 při Žižkově pochodu z Loun proti Pražanům dobyty a čtyři katoličtí kněží s dvěma obránci byli na náměstí před radnicí upáleni. Městečko pak bylo spáleno a zbořeno.
Při vzpouře českých pánů proti králi Jiřímu z Poděbrad stáli Hazmburští společně s Ilburkem, pánem na blízkých Třebenicích, proti Jiříkovi na straně Matyáše Korvína, jehož vojsko pak roku 1469 tábořilo na Hazmburku a velmi jej zpustošilo. Od té doby sídlili Zajícové většinou v Budyni a hrad se zámkem podléhal nezadržitelně zkáze.
Znovu vybudované městečko Libochovice obdrželo na žádost poručníků nezletilého Jana III. z Hazmburka (1496 - 1553), nejvyššího kancléře Jana ze Šelmberka a Zdeňka Lva z Rožmitálu, nejvyššího purkrabí pražského od krále Vladislava roku 1507 jarmark roční a trh týdenní a roku 1517 pak od Jana III. z Hazmburka artikule cechu krejčovského, postřihovačského a soukenického. Po smrti Jana III. Bylo panství roztříštěno na více částí, tak jak si jeho synové dědictví rozdělili. Libochovice tehdy patřili Kryštofu z Hazmburka, který sídlil v měšťanském domě v Libochovicích (dnešní Černý orel). Tvrz byla tehdy neobyvatelná. Kryštof Zajíc prodává roku 1558 svůj díl panství hazmburského Janu staršímu z Lobkovic za 15.000 kop grošů českých. Roku 1564 prodává i jeho bratr Jiří za 4.650 kop grošů českých svůj díl témuž pánovi. Tím končí panství hazmburské a vzniká panství libochovické, ke kterému v té době patří městečko Libochovice a 11 vesnic: Klapý, Sedlec, Vojnice, Lkáň, Třtěno, Radovesice, Dubany, Poplze, Křesín, Levousy a Horka.
Nový majitel Jan starší z Lobkovic, pán na Zbiroze a Točníku vyprosil u císaře Ferdinanda I. povýšení Libochovic na město, což bylo uskutečněno zakládací listinou ze dne 7. srpna 1560. Měly právo voliti si 12 konšelů, z nichž každý úřadoval jeden měsíc jako purkmistr. Úřad konšelský měl k ruce své písaře a městského rychtáře. Od doby svého povýšení na město mohly Libochovice pečetit voskem červeným místo dosavadního vosku zeleného.
Jan starší z Lobkovic nechal postavit na místě staré zpustlé tvrze Zajíců nový zámeček. Po jeho smrti ujal se vlády panství jeho syn Jiří Popel z Lobkovic. V té době bylo obyvatelstvo města většinou víry pod obojí.
Roku 1583 prodali konšelé libochovičtí židovské obci kus "lada", aby si mohli zřídit svůj hřbitov.
Roku 1591 udělil Jiří Popel městu mnohé výsady, mezi nimiž byla též výsada vaření piva. Téhož roku založil Jiří z Lobkovic jezuitskou kolej v Chomutově. aby odvrátil lid od "kacířství". Na panství libochovickém nesměl nikdo vyučovat mládež, kdo nebyl schválen od rektora chomutovské koleje.
Jiří z Lobkovic vystupoval zpupně jako horlivý katolík nejen ve věcech víry, ale i jako vlivný vůdce šlechty ve věcech politických proti císaři. Pro své provinění byl roku 1594 odsouzen k věčnému vězení na hradě Lokti, kde roku 1613 zemřel. Zkonfiskovaný majetek byl nadále spravován komorou královskou. Roku 1606 vzdal se kníže Zikmund Bathory svého knížectví sedmihradského ve prospěch císaře Rudolfa za náhradu 50.000 dukátů a doživotního užívání panství libochovického. Tehdy podle desek zemských obsahovalo: zámek a město Libochovice, pustý zámek Hazmburk a 17 vesnic: Radovesice, Poplze, Dubany, Křesín, Levousy, Vojnice, Vojničky, Lkáň, Klapý, Sedlec, Chotěšov, Slatinu, Černiv, Želevice, Horka, Lukohořany a Solany s tvrzí.
Kníže Zikmund Bathory se nastěhoval do Libochovic slavně s celým komonstvem, ale dlouho zde nepobyl. Již roku 1610 byl rovněž pro pikle proti císaři jat a uvězněn v Praze, kde roku 1613 zemřel. Jeho majetek byl zkonfiskován. Panství libochovické, bylo po smrti Bathoryho zadáno nejvyššímu purkrabímu Adamu ze Šternberka, který v roce 1613 a 1614 stvrdil městu jeho výsady a svobody. Roku 1619 však ujel ze země, aby se jako věrný přívrženec Habsburků nestal účastným zavržení Ferdinanda II. a stavové potom jeho statky zkonfiskovali.
V době třicetileté války bylo jeho okolí bylo takřka vylidněno. Po Bílé hoře bylo libochovické panství opět vráceno Šternberkům. Majetku se ujal František ze Šternberka a po něm v roce 1648 Václav Vojtěch ze Šternberka, který však roku 1676 prodal celé panství představiteli moravské pobělohorské šlechty hraběti (později knížeti) Gundakarovi z Dietrichsteina. V té době měly Libochovice 78 městských budov a 22 chalupy na předměstí. Dietrichstein nechal původní zámeček přebudovat na nový zámek o dvou poschodích ve slohu raného baroka. Zámek stavěl dle svých návrhů italský architekt Antonio della Porta v letech 1683 - 1689 a v této podobě nachází se dodnes. Z té doby pochází i krásná zahrada a skleníky v zámku.
Nový majitel panství velmi se zasloužil o zvelebení ovocnářství na Libochovicku i Budyňsku. Byl ducha osvíceného a tolerantní ve věcech víry.
V době temna roku 1756 přišli do Libochovic misionáři s pověstným jezuitou Koniášem. Tento palič českých knih opravil zde český překlad církevního dějepisu Eusebiova červeným olůvkem a přelepeným papírem. Tato kniha s vlastnoruční jeho poznámkou "Correxit Koniáš m. p." byl později nalezena a odeslána do Prahy.
Po zrušení nevolnictví roku 1781 byl i v Libochovicích zřízen regulovaný magistrát, který již tehdy měl svou vlastní jurisdikci.
17. prosince roku 1787 se narodil slavný libochovický rodák Jan Evangelista Purkyně, slavný lékař a profesor pražské university. Revoluční rok 1848 našel odezvu i v Libochovicích. Po vzoru jiných měst ustavila se i zde národní garda v počtu 132 občanů.
Roku 1858 převzal libochovické panství manžel Terezie, nejstarší dcery knížete Josefa z Dietrichsteina, Jan Bedřich hrabě z Herbersteina, v jejímž majetku se nalézalo až do roku 1945, kdy bylo státem zkonfiskováno a rozděleno dle zásad nové pozemkové reformy. Zámek s parkem převzala Státní památková správa.
Roku 1862 byly dosavadní olejové lampy ve městě nahraženy petrolejovými a jejich počet rozšířen na 14 lamp.
Významnou událostí v Libochovicích bylo postavení cukrovaru roku 1867. Řepa se stala novým vydatným zdrojem příjmů zdejších i okolních zemědělců. Měla za následek i podstatné zlepšení a rozšíření komunikace do okolních vesnic.
Město žilo i kulturně. Byl založen zpěvácký kroužek a v roce 1868 se začalo hrát ochotnické divadlo. V roce 1871 byl založen učitelský spolek "Budeč". Město v tom roce mělo 257 domů a 1962 obyvatel. Roku 1873 byl založen místní Sbor dobrovolných hasičů, a o rok později pak Občanská beseda, ve které se postupně soustředila celá kulturní a osvětová činnost města. V tomtéž roce byla otevřena Řemeslnická beseda. Dne 28. července 1869 zemřel v Praze J.E.Purkyně. Jeho hrob je na vyšehradském hřbitově.
Roku 1882, byla dostavěna železnice z Lovosic do Libochovic a tím otevřena cesta na Český sever. Roku 1884 byla otevřena živnostenská škola. Roku 1888 ustavil se v Libochovicích okrašlovací spolek, který se během dalších let staral o estetický vzhled města. V ulicích byly vysazovány vzácné stromy podél upravených chodníků. Náměstí bylo vyzdobeno kulovitými javory a v ulicích nalezneme jerlíny, sakury, plně kvetoucí hlohy, břízky, katalpy a lípy. Ani tělovýchova nezůstává pozadu. Roku 1889 bylo založen Sokol hazmburský. Velikou kulturní událostí bylo postavení nové školní budovy v roce 1893 a vybudování nového železného mostu přes Ohři. Tehdy čítaly Libochovice 3.125 obyvatel a měly 324 domy.
Roku 1895 otevírá se v Praze velkolepá Národopisná výstava, kterou Libochovice bohatě obesílají. Při občanské besedě byl založen roku 1896 literární odbor, který dal vznik knihovně o 1.500 svazcích.
Tato se stala základem veřejné obecní knihovny otevřené v roce 1920. Sdružené spolky oslavily mohutnou kulturní manifestací 100. výročí narozenin Františka Palackého. Výtěžek slavnosti byl věnován na zřízení Palackého knihovny v Libochovicích. Další kulturní složka města, vzdělávací kroužek "Havlíček", vznikla roku 1899.
Na rozhraní století byla postavena v Libochovicích roku 1900 kruhová cihelna a roku 1902 byla otevřena železniční trať Libochovice - Louny. Roku 1905 ustavil se v Libochovicích spolek rybářů, který existuje dodnes. Roku 1907 je vybudován další železniční spoj Libochovice - Jenšovice (později Vraňany).
Roku 1910 mají Libochovice 358 domů a počet obyvatel klesl na 2.280. Rozvoj města nastává roku 1912, kdy byla dána do provozu nově postavená sklárna. Nový příliv dělnictva a úřednictva podstatně zvýšil počet obyvatelstva v městě a i příjmy zdejších obchodníků a živnostníků. Po první světové válce byly zakládány osvětové sbory. Rovněž v Libochovicích byl uveden v život za předsednictví Karla Křenka. Jako první na okrese se otevírá lidová škola hospodářská a v roce 1922 již zahajuje činnost libochovické kino. Mnohé spolky byly reorganizovány a nové založeny. Velkou činnost rozvíjí zpěvácký spolek "Dvořák" s dirigentem V. Štěchovským, hudební odbor zdejšího osvětového sboru a dělnická scéna "Slunce". Ke slovu se hlásí i odbočka Klubu čs. turistů. R. 1926 vzniká Sdružení přátel umění "Scéna", které působí dodnes.
Autobusový provoz byl v městě zahájen roku 1930 na trati Libochovice - Praha a o rok později Libochovice - Roudnice. Roku 1932 byl upraven městský park a v něm byly na břehu Ohře postaveny říční a sluneční lázně. Toho roku mají Libochovice již 599 domů a počet obyvatel stoupl na 2.800. Roku 1936 byl vybudován svépomocí na západním okraji města Tyršův sokolský stadión.
Nacistická okupace se tvrdě podepsala na dění a občanech Libochovic. Státní hranice, se k městu přiblížily až na několik kilometrů a pak persekuce našeho města, která si vyžádala životy 65 občanů, jejichž jména jsou na věčnou paměť zachycena v "'Tryzně" básníka Jaroslava Křenka. Počet obyvatel města se po přijetí uprchlíků z okupovaných území zvýšil na 3.275. Léta prchala v utrpení i odboji. V roce 1944 kdy byl konec války již nadosah a místní Němci přestávali již nosit své odznaky, ba skrývali je, se v našem městě německé vojsko pevně usazovalo. Byl zde letecký štáb z Břeclavi, zřizována početná telefonní vedení a pro vojenské účely byly zabrány celé budovy (hotel Černý orel, okresní soud, berní úřad, zámek, škola i chorobinec).
V lednu 1945 zabavovány lopaty a motyky a lidé byli komandováni na zákopnické práce. Cihelna ohlásila zastavení práce. Vyučování ve škole bylo zastaveno. Vlasovci jsou ubytováni v našem městě a pracují na telefonním vedení. Na bílé věži Hazmburku byla umístěna letecká pozorovatelna.
V noci ze 4. na 5. května dostává četnická stanice v městě telefonický příkaz z Prahy, aby počala úřadovat jen česky, odstranila německé označení stanice a nebránila občanstvu v odstraňování německých nápisů, praporů nebo emblémů.
8.května roku 1945 byly Libochovice osvobozeny Rudou armádou. V Praze byl objeven popel z pozůstatků libochovických občanů, popravených za okupace. Spolek libochovických rodáků nechal zhotoviti krásnou urnu ve formě sarkofágu, která byla 27. 8. 1945 převezena do Libochovic a po slavné smuteční tryzně na Tyršově stadiónu byla pietně uložena na hřbitově před pomníkem bojovníků za svobodu.
24. ledna 1949, přesně po 100 letech jeho zřízení, byl přestěhován okresní soud do Lovosic, které se staly okresním městem. Z obcí, které dříve příslušely k soudnímu okresu libochovickému, připadly 22 obce do Lovosic a 17 do Roudnice.
11. listopadu 1949 zemřel v Praze libochovický rodák, spisovatel, vzdělavatel, a archeolog dr. Jiří Pokorný ve věku 51 let.
V prosinci roku 1951 byl otevřen Dětský kulturní dům s loutkovou scénou, vybudovaný svépomocí obětavých občanů města.
Roku 1952 jsou zřízeny jesle pro děti do stáří tří let. V červnu byl založen závodní klub ROH skláren v Libochovicích a přidělena mu budova hotelu U tří lip. Závodní klub se stal nejdůležitější kulturní složkou našeho města a do jeho rámce byla zapojena "Scéna" i fotoamatérský a filatelistický kroužek.
V lednu 1953 zemřel nadšený osvětář a spisovatel Josef Rublič, generální inspektor státních zahrad v Čechách a na Moravě, docent vysoké školy zemědělské. Koncem listopadu roku 1954 bylo zrušeno v Libochovicích Křenkovo krajinské muzeum a jeho sbírky byly uskladněny v Lovosicích.
V lednu 1955 byla v libochovickém zámku dr. J.Psotníčkovou instalována trvalá výstava Jana Evangelisty Purkyně.
Při provádění odkrývek orné půdy v pískovně JZD mezi Libochovicemi a Dubany v roce 1956 byly nalezeny staré hroby, nádoby a sídliště. Vyslaní archeologové odhadli stáří objeveného sídliště asi na 2.600 roků.
V roce 1958 jsou v obvodu libochovické pošty instalovány již 243 televizory. Počátkem června 1958 bylo slavnostně zahájeno za přítomnosti hostů, krajských, okresních a místních organizací I. libochovické divadelní léto, jehož inspirátorem byl právě Karel Vyskočil. K této příležitosti byl po dobu průběhů divadelní soutěže vydáván i vkusně upravený Zpravodaj.
V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech se nadále upevňuje průmysl a zemědělská výroba. Postavila se nová školka, nová benzinová pumpa, obchodní centrum, rozšířila se sklárna, z cukrovaru se stal mechanizační závod pro výrobu filtrů. Bylo vybudováno nové veřejné osvětlení a nová kanalizace. Město se stává i centrem turistického ruchu a to hlavně díky zámku a své poloze.
V současné době byla rozšířena škola J.E.Purkyně, a postavena nová školní jídelna. Město a přilehlé obce jsou plynofikovány. Byl rozšířen domov důchodců a při něm postaven krytý městský bazén. Opravena byla též Hasičská zbrojnice. Ke sportovnímu vyžití občanů zde slouží sportovní hala, pěkné fotbalové hřiště, nohejbalové hřiště a tenisové kurty. Pro děti je v celoročním provozu dětský areál, který spravují čtyři dětské organizace. V městě pracuje řada společenských organizací. Libochovice jsou známy též řadou kulturních akcí. V první řadě je to Libochovické divadelní léto, soutěž amatérských divadel, které nepřetržitě již od roku 1958 vnáší divadelní osvětu do našeho města. Z dalších jsou to výstava bonsaí, oblastní kolo soutěže dětské trampské písně Brána a v neposlední řadě akce pořádané samotným zámkem v průběhu celého roku. Vyhlášená je i Libochovická svatovavřinecká pouť, která se koná vždy v první neděli po 10.srpnu.
V provozu je i dobře vedená Městská knihovna a pěkné kino. Město opravilo a provozuje kulturní stánek, "Tři lípy", které se pomalu stávají pýchou kultury a stánkem vzdělanosti našeho města.
Libochovice se staly jakýmsi střediskem zdejšího kraje. Dobře tomu posloužila i široká síť obchodů a služeb, které poskytují různí soukromí podnikatelé, takže občané nemusejí jezdit do jiných měst, ale pohodlně nakoupí v místě. Pro rozvoj turistického ruchu zde dobře slouží řada restauračních zařízení z nichž některé nabízejí i možnosti ubytování. Oko návštěvníkovo nespočine slibně jen na řadu obchůdků, čistě upravené náměstí či nejvíce navštěvovanou historickou památku - Státní zámek, ale může se pokochat i jinými památkami, které mu město nabízí. V první řadě je to kostel Všech svatých postavený v roce 1541 nad jehož oltářem může spatřit překrásně malované tzv. "České nebe" - fresku všech svatých Čechů, dále pak šest soch na bývalém nábřeží pod zámkem, z nichž nejstarší - sv.Václav, pochází z roku 1715 a sousoší Kalvárie z roku 1719. Na náměstí může shlédnout Marianský sloup, řadu památkovým úřadem chráněných domů a pamětních desek. Jeho pohled upoutá pomník před vchodem do zámku - busta Jana Evangelisty Purkyně z roku 1887. Naproti autobusovému nádraží nalezne neobvykle ztvárněnou sochu sv.Jana Nepomuckého od Bartoloměje Edera roku 1766. V městském parku pak sochu M.Jana Husa od Karla Zentnera, libochovického sochaře z roku 1930 a pomník padlých 1.světové války z roku 1921. Jako růžová perla svítí nad libochovicemi v bohaté zeleni hřbitova kostel sv.Vavřince. Přijíždí-li návštěvník od Brníkova, zjeví se mu Libochovice v celé své kráse, krásné v každém ročním období, v každém počasí. V tom ševelící vítr zanotuje a v uších mu zazní nápěv písně, která je tolik pravdivá, ….a to je ta krásná země………
Jiří Růzha
Menu
Svátek má:
