Je až k neuvěření, že již po deváté navštěvujeme své přátele v Lužických horách. Z toho v zimě je to po páté.
Třetího února ve 13.hodin vyrážíme na naši pátou zimní expedici. Letošní zima si však krutě zařádila a sněhu bylo všude opravdu poskrovnu a tak na hory vyrazila jen hrstka lidiček, věřících, že na sáňkování a lyžování bude sněhu dosti - ba co více, ještě připadne - no a kdyby náhodou ne, tak ať, jedeme se vyřádit…. Za Novým Borem, v místech, kde jsme byli již zvyklí vídat plno sněhu, byla stále zelená tráva a až nahoře u chaty se ukázalo pár centimetrů starého sněhu. Přijeli jsme pozdě odpoledne a tak jsme se ubytovali, zatrénovali tančení a šli spát.
Druhý den celá patra vyrazila pod horu Luž, kde pravidelně trénujeme, než pustíme děti a i dospěláky na sjezdovku. Tam mnozí prokázali kvalitu a ti další potřebu ještě se učit. Takže odpoledne jsme se rozdělili na dvě party, kdy ta první jezdila na sjezdovce a ta druhá vedle sjezdovky na louce určené k sáňkování a bobování. Sníh byl umrzlý a pěkně to po něm svištělo. Večer byl taneční trénink a osobní volno, které každý využíval jak chtěl, na hry, televizi, sport a podobně.
V pondělí začalo trochu přimrzat a přes Lužické hory se nesly husté mraky, takže chvílemi nebylo vidět na krok. Dopoledne většina dětí vyzbrojena boby a sáňkami brázdila louku, po které to jezdilo jedna báseň. Po obědě se stala opět terčem sjezdovka, na které zase přibila jedna Zaječice z louky a ostatní jezdili opět na louce vedle sjezdovky, takže byť jsme byli rozděleni na dvě party, byli jsme vždy pohromadě. Venku naše patra pobývala od dvou hodin do večerního času až do půl šesté. Po večeři bylo opět tancování a osobní volno.
V úterý ráno se všichni dohodli, že dopoledne se bude společně bobovat a sáňkovat a odpoledne pak lyžovat. Jak bylo usneseno, tak bylo i konáno. Není nad to se pořádně vyřádit s kamarády na louce, byť tam je sněhu jen 10 cm. Odpoledne se lyžovalo a večer opět tancovalo. Parta byla skvělá a nálada ještě skvělejší.
Ve středu dopoledne došlo opět k sáňkování, ale na odpolední program jsme vybrali výlet do Němec na Vyhlídku. Cesta ke Státní hranici byla pěkně zledovatělá, ale to nikomu nebránilo, aby ji nesjel. Teda fičelo to po ní pořádně, až se někomu tajil dech. V Němcích bylo ještě méně sněhu než na naší straně hor. Moc veliký rozhled nebyl a tak jsme se ještě na zpáteční cestě svezli na cestě. Po návratu jsme ještě vyrazili na sjezdovku. Večer začal poletovat sníh.
Čtvrteční ráno nás uvítalo zasněženou krajinou, kde připadlo dobře 15 cm sněhu. Jaká to příležitost na pořádnou koulovačku a stavbu různých modelů sněhuláka. Dopoledne uteklo ani nevíme jak. Odpolední lyžování prostě nemělo chybu. Sjezdovka byla pěkně upravená a obsluha, díky napadnutému sněhu, sršela dobrou náladou. Prostě odpoledne jako malované. Večer nás navíc čekal karneval, plný tance, masek a soutěží. Masky byly kouzelné a vlastně každý vyhrál - ostatně proč ne. Spát jsme šli po půlnoci.
V pátek připadlo 10 cm mokrého sněhu, přímo ideálního na pořádnou sněhovou bitvu, která se taky na louce po chvíli rozpoutala. Moc to sice nejezdilo, ale mokrý byl každý. No a odpoledne si každý užíval posledních jízd na sjezdovce a louce, protože vše krásné jednou končí a nás čekala sobota, den odjezdu domů. Večer bylo vyhodnocení a slavnostnější večeře a na závěr diskotéka s nefalšovanou balónkovou bitvou.
V sobotu ráno jsme uklidili chatu, sbalili si věci a po obědě vyrazili autobusem, s téměř naším dvorním šoférem - jezdí s námi na hory již 5 let, k domovu. Tady dole je vlastně téměř jaro. V Chotěšově jsme se rozloučili s jednou částí kamarádů a v Libochovicích s druhou.
Byla to snad nejskvělejší parta, která s námi na horách kdy byla.
Již se těšíme na další expedici do Lužických hor, tentokráte s číslem deset.